Listopad 2009

pár animací ze Speed demon

30. listopadu 2009 v 22:44 | NikkyT |  animace :-)


osudové zaspání 2

30. listopadu 2009 v 19:17 | NikkyT |  Moje povídka
Už bylo třičtvrtě na 5 a já rychle běžela k parku.Michael už tam čekal s úsměvem na tváři a z dálky mi mával. Uviděla jsem ho a srdce se mi rozbušilo jako o závod.Byl tak krásný.....Já neváhala rozběhla se za ním.Asi jsem překonala rekord,jelikož takhle rychle jsem v životě neběžela.Přiběhla jsem k němu a doslova po něm skočila.Michael nejspíš takový skok nečekal,protože jsem ho skoro porazila.Ale to mě v tu chvíli nezajímalo.Pro mě bylo důležité že se právě objímám s Michaelem na nic jiného jsem nemyslela,byl to úžasný pocit.Cítila jsem se u něj v bezpečí.Když jsem ho konečně pustila tak jsem se na něj jen nevině usmála.
On tedy po chvilce s úsměvem řekl : ´´ Tak půjdeme? ´´ Já jen kývla vešli jsem do parku.Byl podzim takže park byl nádherný.Listí všech barev se pomalu snášelo dolů ze stromů a nebylo slyšet nic než šustění listů ve kterých jsem chodili.Byla to nádhera.Chvíli jsem se jen tak procházeli a mlčeli.Už mi to bylo trapné a nevěděla jsem jak začít rozhovor tak mě napadlo že bych mohla předstírat pád.Tak jsem to nakonec zkusila a dělala že mi uklouzla noha na listí..Takže jsem se tam natáhla ale aspoň to už nebolelo tolik jako na chodníku....Michael se tam začal hrozně tlemit jako malý kluk.Když jsem se zvedla ze země tak se mě se smíchem zeptal.´´ Jak to děláš?Že se ti povedli už 2 pády za jeden den´´ .Já jsem jen pokrčila rameny a snažila se ze sebe sklepat listí.Všimla jsem si že opodál je lavička a navrhla že bychom si mohli na chvíli sednout.Michael souhlasil.
Posadil a zadíval se do dálky.Pak si jen smutně povzdechl.Já se na něj podívala ´´ Co se děje?´´ Zeptala jsem se starostlivě.´´ Je to krása...´´ znovu si povzdychl ´´ A tuhle krásu lidé každý den ničí..´´ Zadíval se smutně do země.Položila jsme mu ruku na rameno.´´ Já tě chápu.. On se na mě otočil smutně se mi podíval do očí.Já jemu také úplně jsem se v nich ztratila.Byli krásně tmavé hnědé lesklé ale bylo v nich i hodně smutku.Ale bylo to krásné přeběhl mi mráz po celém těle chtěla jsem ho políbit...Tušila jsem že Michael na to nepřistoupí ale tomu pokušení nešlo odolat..Když už jsem tedy sebrala odvahu a chtěla se k němu pomalu začít naklánět.Michael vstal a rozhodným hlasem prohlásil ´´ No nebudeme tady přeci celý den sedět ne?´´Vstala jsem a odpověděla ´´ Máš pravdu´´´přitom jsem se snažila usmát.Vlastně mě tím nevědomky nejspíš zachránil od velkého trapasu...
Ještě asi hodinu jsme se procházeli už si ani nepamatuji co jsme si povídali,pořád jsem myslela na ten jeho pohled a co by se stalo kdyby nevstal..Na rozloučenou mě ještě obejmul a mě zase přeběhl mráz po zádech.´´Michaele,tohle byl nejlepší den mého života.Hrozně ti za všechno děkuji.´´ řekla jsem a do očí se mi draly slzy.´´Vážně? To jsem rád.Ale proč pláčeš? zeptal se.´´To jsou slzy štěstí..´´ usmála jsem se ´´ Ale prosím že se nevidíme na posledy..´´ zeptala jsem se.´´Jistě že ne.Jaké máš číslo?Ozvu se ti až budu mít čas´´ usmál se a pohladil mě po vlasech.Na tenhle moment jsem se naštěstí připravila a vzala si s sebou papír a tužku.Napsala jsme mu své číslo a doufala že se co nejdříve ozve.
Už uběhly necelé 2 týdny a já se nemohla dočkat až zavolá.Byl pátek brzo ráno a z mého spánku mě vyrušil telefon...

Michael Jackson is SEXY AND HOT

30. listopadu 2009 v 19:01 | NikkyT |  moje videa
další videjko... nadpis mluví za vše ne? :-D

Michael Jackson-Bad tour-photos

30. listopadu 2009 v 17:28 | NikkyT |  moje videa
moje druhý videjko.

Michael Jackson-Smile

30. listopadu 2009 v 16:54 | NikkyT |  moje videa
Tak toto je můj první pokus o video
Snad se vám to aspon trošku líbilo

nechtěná noční procházka :-D

30. listopadu 2009 v 16:25 | NikkyT |  co se mi stalo,co se mi zdálo
Bylo asi půl 12 v noci a já už šla spát.Na stole jsem měla papír a v tom výstřižky Majkího.Mamka pak za mnou přišla jestli už spim.V tom si všimla že mam na stole čurbes a jelikož byla nasr.. tak vzala ten papír zmuchala ho vyhodila z okna´´Podívej se na ten bordel!!To taj za tebe budu ještě uklízet´´Takže všechny moje výstřižky letěli bůhví kam.Do rána by se rozmočili a pošlapali atd.. Takže jsem na sebe hodila tepláky a bundu a šla je tam jak blbec s baterkou hledat..asi po půl hodině jsem je konečně našla a zrmzlá se vrátila domů... :-D

osudové zaspání 1

29. listopadu 2009 v 16:54 | NikkyT |  Moje povídka
No..pokoušim se napsat povídku o Majkím.V životě jsem nic nepsala takže od toho moc nečekjete.. :-D

Psal se rok 1987. Byl chladný podzimní den a já jsem opět myslela na Michaela. Ležela jsem ve své posteli a snila o tom jaké by bylo se s ním jednoho dne opravdu setkat. Dala bych za to celý svůj život.Všimla jsem si že už je docela pozdě a vzpomněla si že každou chvíli by měl začínat můj oblíbený seriál.Přerušila jsem tedy snění a šla se dívat na televizi.Byla jsem unavená takže jsem u seriálu po chvíli usnula.Ráno když jsem se na gauči probrala hrozně mě bolela záda a celkově jsem se cítila hrozně měla jsem pocit že tenhle den nebude zrovna nejlepší..
V tom zazvonil telefon. Já se celá polámaná zvedla z gauče a šla ho zvednout. Zvedla jsem ho a ozval se můj nadřízený. Nemám s ním zrovna dobrý vztah a dnešek to rozhodně nezlepšil. Začal na mě doslova řvát proč nejsem v práci. Já
to vůbec nechápala..až po chvíli mi docvaklo že jsem musela zaspat.Rychle,i když nerada,jsem se mu omluvila.Věděla jsem že v práci si o tom se mnou ještě promluví a bude z toho další problém.Se zkaženou náladou jsem na sebe rychle hodila džíny a svetr obula se a rychle běžela na zastávku.Bohužel další autobus jel až za 45 minut.Myslím že šéfa by nepotěšilo kdybych přijela až za takovou dobu takže jsem se rozhodla jít pěšky.Po několika minutách se ještě rozpršelo.Už jsem byla vážně na nervy navíc do práce to byla docela dálka takže jsem musela občas i běhat.Jenže jak jsem pospíchala tak jsem si pořádně neuvázala tkaničky u bot.Ty se mi samozřejmě po cestě rozvázali a já hodila placák na chodník..V tu chvíli jsem myslela že vybouchnu vzteky.Pokoušela jsem se vstát ale moc se mi to nedařilo bolelo mě celé tělo...
Nějaký kolemjdoucí na mě zavolal jestli jsem v pořádku.Ale já byla v tu chvíli tak vytočená že jsem na něj vztekle zařvala´´ Co je?!´´ .Zvedla jsem hlavu a všimla si že je to nějaký starší pán a rychle se omluvila: ´´ Omluvám se,mám dnes špatný den..´´ On jen kývl že je to v pořádku a pomohl mi vstát ze země.
Když jsem konečně stála podívala jsme se na něj a byl mi nějaký povědomý.. podívala jsem se mu do očí a připomínaly mi ty Michaelovi. Ale v duchu jsem si říkala že to není možné a pořád ho zkoumavě pozorovala.On se po chvilce nervózním hlasem zeptal: ´´ Děje se něco?´´. A v tu chvíli mi to bylo jasné ten hlas ty oči všechno... Musel to být Michael.´´ Michaele..´´ řekla jsem tiše.On se zarazil a nevěděl co říct.po chvilce ze sebe dostal ´´ Ty.. ty mě poznáváš?Prosím hlavně nekřič.´´ Já jsem přikývla ale hrozně jsem ho chtěla obejmout,políbit říct mu jak moc mi na něm záleží... ale musela jsem se udržet,nechtěla jsem ho prozradit..V tu chvíli jsem myslela jenom na Michaela a úplně jsem zapomněla na práci a na šéfa. ´´Michaele prosím mohla bych tě obejmout? ´´ Zeptala jsem se ho,hlas se mi třásl nervozitou myslela jsem že se každou chvílí rozbrečím štěstím...
On se jen usmál´´ Jistě,ale ne teď ´´ řekl klidným hlasem. Já se nervózně zeptala: ´´ A kdy?´´ On na to ´´ Nejdřív by jsi se měla převléct´´ znovu se usmál.Já si v tu chvíli uvědomila že jsem hrozně špinavá jak jsem se před chvílí natáhla na chodníku a začala se smát taky.´´No to máš pravdu.´´ odpověděla jsem mu.´´Víš co, jdi se domů převléct a v 5 večer se sejdeme u parku.V tu dobu tam moc lidí nechodí.´´ Já nadšeně souhlasila a běžela domů se umýt.
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit zrovna já mám to štěstí setkat se Michaelem. Osprchovala jsem se učesala a nejmíň hodinu stála před skříní a rozhodovala jsem se co si vzít na sebe.Nakonec jsem si vzala nové světle modré džíny,šedý svetr ,přes to černý kabát a černé kozačky.